Fontánka ve vestibulu Muzea východních Čech

Jedním z výrazných interiérových prvků Muzea východních Čech je fontánka na vyvýšené podestě ve vstupním vestibulu, která prostor architektonicky završuje a výtvarně obohacuje. Její návrh zpracoval architekt Jan Kotěra počátkem roku 1912.

Původně měla mít fontánka podobu osmiboké mísy z leštěného mramoru, umístěné na podstavci odpovídajícího tvaru. Kompozici měl doplnit figurální prvek koupající se dívky od sochaře Jaroslava Horejce, zatímco pozadí tvořila hladká zlatá mozaika. Mramorové části měl realizovat hradecký kameník a sochař Václav Škoda, mozaiku pak pražský dekoratér Viktor Foerster.

Výklenek s osmibokým podstavcem byl sice připraven, avšak plánovaná mísa ani Horejcova socha nikdy nebyly zhotoveny.

Současná fontánka pochází pravděpodobně z roku 1922. Vznikla jako práce studentů Státní odborné školy pro uměleckoprůmyslové zpracování kovů v Hradci Králové a byla do muzea zakoupena z jejich výstavy. Autorem návrhu byl profesor Josef Růžička, samotnou realizaci vedl odborný učitel Antonín Fait, který se podílel i na dalších kovových prvcích stavby.

Pozadí fontánky tvoří reliéfní dekor členěný do pěti polí, v původní kombinaci měděných a zlatavých odstínů. Podle záznamů ze stavebního archivu architekt Kotěra původně zamýšlel umístit fontánku do vestibulu v 1. patře.

Fontánka byla naposledy zprovozněna při slavnostním otevření muzea po rekonstrukci v roce 2001. V současnosti však není v provozu, a to z důvodu rozstřikování vody mimo mísu a tvorby měděnky, která poškozuje nejen samotnou fontánku, ale i zlatavý dekor stěny nad ní.