fontána před Muzeem východních Čech

Před budovou Muzea východních Čech v Hradci Králové se nachází působivá secesní fontána, jejímž autorem je Jan Kotěra – přední český architekt, urbanista a zakladatel moderní české architektury. Kotěra navrhl nejen samotnou budovu muzea, dokončenou v roce 1912, ale také její celkové urbanistické řešení včetně návrhu této fontány.

Ačkoliv byla fontána součástí původního plánu, její výstavba byla z finančních důvodů odložena. Realizace proběhla až v roce 1934, více než 20 let po dokončení budovy, a slavnostní uvedení do provozu se konalo při významné události – sjezdu Svazu československých muzeí, který se v Hradci Králové uskutečnil ve dnech 5.–8. července 1934.

Na její výrobě se podílely významné odborné školy a průmyslové podniky:

• Státní odborná škola v Supíkovicích

• Státní průmyslová škola v Kladně

• Odborný závod L. Červinka v Kralupech nad Vltavou

• Škodovy závody v Hradci Králové

Mistrovská škola zámečnická měla zásadní podíl na dokončovacích pracích, zejména v oblasti cizelérských, kovářských a instalačních detailů. 

Kamenné prvky fontány včetně pískovcového bazénu vytvořil královéhradecký sochař Josef Škoda, který rovněž vytvořil kopii sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly které je umístěno na vrcholu kašny na Malém náměstí. Originál sousoší je umístěn v lapidáriu Muzea východních Čech.

Fontánu tvoří dřík z růžového sliveneckého mramoru, nesoucí dvě bronzové mísy, které opticky podpírají čtyři pozlacené koule. Horní mísa má průměr 145 cm, spodní 325 cm. Voda stéká z vrcholové fontánky v horní míse a přelévá se v podobě jemných pramínků, čímž vytváří klidnou a elegantní vodní kulisu.

Fontána prošla v letech 2018–2019 kompletní rekonstrukcí. Během opravy byla zcela rozebrána, odborně restaurována a osazena na nové základy, přičemž byla instalována i moderní technologie vodního provozu, která zajišťuje spolehlivý a šetrný chod celého systému.

Tato fontána je nejen architektonickým doplňkem muzejní budovy, ale také výrazem mezioborové spolupráce napříč školami a průmyslovými podniky první poloviny 20. století. Je příkladem Kotěrova vytříbeného citu pro proporci, detail a harmonii s okolním prostorem.