Fontány Česká národní banka

Součástí architektonického řešení fasády nové budovy České národní banky, realizované v letech 1994–1995 podle návrhu architektů Jana Zídky a Miroslava Horského, jsou i vodní prvky, které významně přispívají k celkovému výrazu objektu. Architekti zde pracují s motivem vody nejen jako s estetickým prvkem, ale i jako s prostředkem k podpoře urbanistického měřítka a vytváření příjemného veřejného prostoru v rámci městské struktury. Tento přístup je typický pro pozdní fázi postmodernismu a rané projevy soudobé architektury, která usiluje o větší propojení veřejného prostoru s přírodními elementy a smyslovým vnímáním.

První fontána je situována při nároží budovy a tvoří ji soustava devíti trysek s napěněným výtryskem vody, která dosahuje maximální výšky 50 cm. Vodní proudy dopadají na horizontální plochu z tmavých kamenných desek. Každá tryska je osvětlena šesticí reflektorů s teplým bílým světlem, které ve večerních hodinách vytvářejí silný vizuální efekt a zvyšují čitelnost vodního motivu. Celková kompozice reaguje na měřítko veřejného prostoru a současně kultivuje uliční parter.

Druhý vodní prvek je umístěn na střešní terase, která slouží jako klidová zóna pro zaměstnance i příležitostné návštěvníky. Fontánu zde tvoří kruhový bazének obložený žulovými deskami, do nějž zasahuje soustava 48 obvodových trysek směřujících vodu soustředně ke středu. Výsledný efekt působí harmonicky a navozuje dojem klidu, řádu a rovnováhy – principy, které jsou charakteristické pro architekturu veřejných institucí konce 20. století.